Anoon nikdy nezapomene na hrůzu, kdy byla na podzim roku 2000 unesena a zotročena: „Mého otce odvezli do Súdánu spolu se mnou. Po příjezdu jsme byli od sebe odděleni a zotročeni.“ Anoonin otec otroctví nepřežil. Jak zemřel, neví.
Sama Anoon strávila 20 let svého života jako opovrhovaná a zneužívaná otrokyně: „Můj arabský pán si se mnou dělal, co chtěl. Často mě bil a znásilňoval“.
Nečekaný obrat v jejím chmurném životě nastal v listopadu 2020. Osvoboditel otroků najatý CSI dokázal s jejím pánem úspěšně vyjednávat a Anoon byla volná.
Repatriace do Jižního Súdánu proběhla bez incidentů. Súdánský osvobozovací tým měl o bezpečnost Anoon a ostatních osvobozených otroků obavy. Dostali nové oblečení a dostatek jídla. Po několika dnech všichni bez úhony dorazili do jihosúdánské vesnice Madhok Mangar Akuac ve státě Aweil.
Zpěv a tanec
Den, kdy dorazili domů, byl jedním z nejlepších dnů v životě, ujišťuje Anoon: „Hostitelská komunita mě i ostatní osvobozené otroky srdečně přivítala. CSI nám rozdala kozy, soupravy pro přežití a čirok. Zpívali jsme a tančili. Bylo to úžasné.“ Poprvé v životě také viděla zdravotní sestru.
Nyní, po dvou letech už je jasné, že se Anoon ve své staré vlasti velmi dobře zabydlela. Jako svobodná žena se setkala s jedním ze svých příbuzných, se kterým od té doby žije ve vesnici Rum-Majok. Společně provozují malé hospodářství. Přivydělává si prodejem nasbíraného dřeva a posekané trávy.
Sní o větší farmě, kde by mohla vyrábět kvalitní produkty pro sebe a své příbuzné.
Spokojenost
Anoon je vděčná, že byla zachráněna z otroctví: „Jsem zde spokojená a našla jsem klid. Nikdo mě tu nenutí dělat něco, co nechci, jako to bylo v otroctví. Navíc se cítím bezpečně a nemusím se nikoho bát.“
