„Mám radost, když vidím, že se bývalí otroci cítí opět respektováni.“ – Ahmed, osvoboditel otroků
Ahmed osvobozuje otroky v první linii. Od roku 1997 vykonává s neuvěřitelným nasazením nebezpečnou práci. Osvobozování také koordinuje. Nevzdává se snadno i v případě, kdy vyjednávání s otrokáři selže. Ani hrozící zatčení, kterému jen o vlásek unikl, ho neodradilo od jeho povolání.
CSI: Kolik osvoboditelů otroků pracuje pro CSI?
Ahmed (jméno bylo změněno): Dříve jsem měl čtyři osvobozovací týmy s celkem 20 lidmi. To bylo před rokem 2000. Poté jsem své týmy zredukoval na dva, takže nyní pro mě pracuje 10 lidí.
Jak dlouho už osvobozujete jihosúdánské otroky?
Otroky jsem začal osvobozovat v roce 1997, takže je to už 26 let.
Kolik lidí jste za tu dobu osvobodil?
V prvních letech jsme ze Súdánu vysvobodili při každé akci 1200 otroků, od roku 1997 do roku 2005 to bylo 54 000. Od roku 2005 do roku 2017 se počet osvobozených lidí snížil na 400 při každé akci. A od roku 2017 je to pokaždé 300 lidí. Celkem je to 85 800 otroků, které jsme doposud osvobodili.
Jaký je váš základní přístup k osvobozování?
Členové mého týmu jezdí do dobytkářských táborů a na farmy, kde jsou drženi otroci. Vyjednávají s arabskými majiteli a jakmile dojde k dohodě, oznámí mi, kolik potřebují zaplatit súdánským otrokářům. Ve většině případů chtějí majitelé za propuštění otroka vakcíny pro dobytek.
Stává se, že je vyjednávání neúspěšné, protože majitel se nechce za žádných okolností otroka zříct?
Ano, to se bohužel stává, ale my se nikdy nevzdáváme. V případě neúspěchu vytvoříme další silný tým, který se pak vrací k arabským pánům. Někdy zapojíme i starší vesnice, kteří nám pomáhají.
Vyhrožovali vám někdy?
Ano, v roce 1999 mi bylo masivně vyhrožováno islámskou vládou v hlavním městě Súdánu Chartúmu. Můj život visel na vlásku. Bezpečnostní složky dostaly příkaz zatknout mě a můj čtyřčlenný tým. Naštěstí mi důvěryhodní lidé zprávu vyzradili a nám se podařilo uprchnout.
Když mě policisté na místě, kde jsem měl být, nenašli, zatkli mého otce a na více než tři roky ho uvěznili. Ve vězení onemocněl a po propuštění zemřel. Co myslíte, že by se stalo, kdyby mě súdánská tajná služba zatkla? Určitě by mě popravili.
Co je na vaší práci nejnebezpečnější?
Moje práce je obzvlášť nebezpečná na pomezí Súdánu a Jižního Súdánu. Tam se setkávám s různými skupinami: Gangy, vyděrači, nebo Araby, kteří chtějí znovu unést osvobozené otroky.
Jaká je tedy za těchto okolností Vaše motivace? Proč pořád pokračujete v riskantním osvobozování zotročených lidí?
Otroctví je nejhorší a zároveň nejbezpečnější metoda, jak ničit lidské životy. O to větší je moje snaha osvobodit lidi z tohoto utrpení. Dělá mi radost, když vidím osvobozeného otroka, jak se znovu usmívá a cítí se svobodný a důstojný. Kromě toho je to moje povolání, kterým si vydělávám na živobytí.
Kolik lidí z Jižního Súdánu je podle vašeho odhadu ještě stále v Súdánu zotročeno?
Unesení lidé z Jižního Súdánu jsou v Súdánu rozptýleni v různých vesnicích, dobytkářských táborech a na farmách, a je velice těžké odhadnout, kolik jich je. Navíc se do otroctví další lidé rodí, a ti také chtějí žít ve vlasti svých předků – v Jižním Súdánu. Za těchto okolností je těžké říci, kolik otroků v Súdánu v současné době zůstává. Dělám maximum pro to, aby otroctví v Súdánu jednou skončilo.
Reto Baliarda – CSI
