Irák: Jezídům se otevírají nové možnosti

Slunce vychází nad převážně pustou krajinou. Mosul a Tel Afar, někdejší bašty Islámského státu (IS), jsou již ve zpětném zrcátku. Nalevo od nás kam až oko dohlédne se táhne pohoří Sindžár. Napravo od nás vybělená kostra  –  masový hrob – jeden z mnoha.

Vzpomínky na rok 2014

Vzduch houstne. Vjíždíme do země genocidy. V mysli se nám vybavuje rok 2014, kdy desítky tisíc jezídů uvízly v pohoří Sindžár bez vody a potravin. Unikli sice před masakry IS a jeho místních spojenců ale trauma z toho, že je všichni opustili zůstává.

Ti, kteří přežili, našli útočiště ve špatně vybavených táborech. Někteří z těch, které bojovníci IS unesli, byli osvobozeni. Tisíce žen a dětí se stále pohřešují.

Jsme na cestě sami. Potkáváme jen vojáky na kontrolních stanovištích a všudypřítomné vzpomínky na minulé tragédie. V těchto dnech je cizincům vstup do Sindžáru zakázán. Jen zázrakem (a po dlouhém vyjednávání) se nám podařilo získat výjimku.

Smutek a naděje

Naše auto zastavuje na okraji jedné z tuctu umělých vesnic, kam byli jezídové za vlády Saddáma Husajna v 70. a 80. letech minulého století násilně přesídleni. Mladá žena kolem 20 let nás vítá širokým úsměvem a připomíná nám, proč jsme tady: Ne proto, abychom navštívili mrtvé, ale abychom přinesli naději živým.

Ahlam nás vede do svého obchodu. S nadšením nám ukazuje změny, které provedla od poslední návštěvy naší partnerské organizace pro lidská práva Chammurapi (HHRO). Ve tváři má smutek způsobený  strašlivým utrpením, kterým si prošla jako zajatkyně bojovníků IS, ale také odhodlání usilovat o lepší budoucnost pro sebe a mladšího bratra.

Naší další zastávkou je obchod s domácími potřebami, který vede Hawiza, matka dvou dětí. Její manžel zemřel před dvěma lety při nehodě. Stejně jako nedaleký kadeřnický salon paní Ghazal byl i tento obchod přestavěn s pomocí CSI a HHRO. Hawiza i Ghazal mají spoustu nápadů, jak rozšířit své malé podniky. Jejich energie je nakažlivá a brzy se všichni zapojují aby vyzkoušeli umístění police nebo zvážili, kam umístit zrcadlo.

Chalílova oprávněná hrdost

Pokračujeme dál a setkáváme se s Chalílem, kterého trápí různé zdravotní potíže. Má za sebou velice bolestné chvíle: v roce 2014 IS zavraždil několik členů rodiny tohoto otce dvanácti dětí.

Když se Chalíl dozvěděl o projektu CSI a HHRO pro malé podniky, okamžitě vyhledal místního jezídského šejka a představil mu svůj plám na vybudování vlastní restaurace. Zářící Chalíl nám ukazoval svůj nyní už realizovaný sen: „Díky vaší pomoci se mi podařilo proměnit tuto místnost v restauraci, moc vám děkuji!“ Jeho hostincem se line vůně kuřecího masa. Nakonec nám Chalíl předvádí stránku restaurace na Facebooku: všechny recenze jsou pozitivní a povzbudivé!

Návštěva ve stínu náletů

Na oběd jsme pozváni ke Kajo, třicetileté matce tří dětí. Atmosféra setkání je napjatá, protože Turci pokračují v náletech. Údajně jsou namířeny proti bojovníkům PKK (Kurdská strana práce) a jejich místním spojencům, ale zasahují spíše školy a nemocnice než vojenské cíle. V pozadí běží v televizi zprávy. Na rozdíl od jiných částí Iráku se zde zprávy netýkají války na Ukrajině, ale bezprostředního nebezpečí.

Mnozí z přítomných mužů proti IS bojovali. V boji padl i manžel Kajo. Aby rodinu uživili, založili dva švagři s pomocí CSI a HHRO prosperující lešenářskou firmu. Stejně jako ostatní účastníci projektu jsou rádi, že se konečně mohou postavit na vlastní nohy.

Šejk, který nás doprovází, nám ještě před odjezdem ukazuje nejvýznamnější svatyní v oblasti, mauzoleem šejka Šarafa al-Dína ze 13. století, který do Sindžáru přinesl jezídskou víru.

Zdroj – CSI