Súdán | Jižní Súdán: Zotročování jako nástroj džihádu

„Poté, co jsme zveřejnili zprávu z cesty, byli jsme prohlášeni za nežádoucí.“ – Dr. John Eibner Dr. John Eibner zahájil před 25 lety úsilí CSI za ukončení otroctví v Súdánu. V rozhovoru referuje o mezinárodní kampani proti otroctví a ukončení lovu otroků mírovou dohodou z roku 2005. V Súdánu existují otroci dodnes. CSI je chce […]

Nvibol je šťastná, že bude mít kozí mléko (CSI)

„Poté, co jsme zveřejnili zprávu z cesty, byli jsme prohlášeni za nežádoucí.“ – Dr. John Eibner

Dr. John Eibner zahájil před 25 lety úsilí CSI za ukončení otroctví v Súdánu. V rozhovoru referuje o mezinárodní kampani proti otroctví a ukončení lovu otroků mírovou dohodou z roku 2005. V Súdánu existují otroci dodnes. CSI je chce všechny osvobodit.

 

CSI: Před 25 lety CSI poprvé osvobodila otroky v Súdánu. Jak k tomu došlo?

Dr. John Eibner: Občanská válka v Súdánu nebyla v západních médiích hlavním tématem. V lidskoprávních kruzích bylo známo, že v Súdánu existuje otroctví. Misionáři nám vyprávěli o životě křesťanů podle práva šaría. V roce 1992 jsem tedy kontaktoval Novou súdánskou radu církví (NSCC) a ta nás pozvala na první průzkumnou cestu na jih Súdánu.

Potřebovali jste vízum?

Ne, potřebovali jsme pouze souhlas orgánu, který oblast kontroloval. Ten byl v opozici vůči vládě v Súdánu. V Nairobi (Keňa) jsme si pronajali letadlo a letěli přímo za církvemi v různých částech země. Museli jsme se vyhnout městům, která byla pod vládní kontrolou. To, co jsme viděli a slyšeli, jsem zahrnul do zprávy o cestě. V článku pro Wall Street Journal jsem psal o „projevech genocidy“ v Súdánu. To bylo v té době relativně nové.

Jak reagovala súdánská vláda?

Samozřejmě se jí nelíbily takové zprávy, ale chtěli nám je vyvrátit. Byli jsme tedy pozváni do Chartúmu, kde jsme se setkali s vysokými představiteli vlády Muslimského bratrstva. To, co jsme ale slyšeli a viděli, náš názor potvrdilo. Po zveřejnění zprávy jsme byli prohlášeni za nežádoucí.

Pokusila se súdánská vláda aktivně práci CSI bránit?

Na jihu Súdánu nemohla dělat nic, protože jsme se pohybovali pouze v oblastech mimo její kontrolu. Zahájila ale protikampaň. V Londýně si najala komunikační agenturu, která měla postavit veřejné mínění proti CSI. CSI a já jsme se stali terčem telefonických výhružek, které jsme nahlásili policii.

Na akcích, které jsme organizovali na půdě OSN v Ženevě, se přítomní súdánští diplomaté a zástupci islámských organizací postavili proti nám. Vzpomínám si na súdánského diplomata z jihu, který veřejně odsoudil CSI. Po svém projevu za mnou přišel, ocenil práci CSI a řekl, že bychom v ní měli určitě pokračovat.

V roce 1999 se Súdánu podařilo odebrat CSI akreditaci OSN. To je vzácný jev. Jak k tomu došlo?

CSI poskytla súdánské opozici platformu na mnoha akcích. Pozvání Johna Garanga, vůdce povstalecké armády SPLA (Súdánská lidová osvobozenecká armáda), do Ženevy chápal režim Muslimského bratrstva jako obrovskou urážku. Súdánskou žádost o zrušení akreditace CSI podporovaly všechny islámské státy i státy, které obecně nemají v lásce organizace na ochranu lidských práv, jako je Indie, Rusko, Čína nebo Kuba. USA byly jedinou zemí, která energicky prosazovala akreditaci CSI.

A co evropské státy?

Evropa byla rozdělena. Aktivity CSI byly mnoha státům nepohodlné. Ukázali jsme, že zotročování bylo součástí džihádu, který vyhlásil súdánský diktátor Omar al-Bashir. To se nelíbilo islámským státům. Jiné organizace odsoudily otroctví, ale za příčinu uváděly změnu klimatu nebo chudobu. Všechny státy věděly, jak je pro Súdán otázka zotročování důležitá.  Když tehdejší ředitelka UNICEF Carol Bellamy veřejně promluvila o otroctví v Súdánu, súdánská vláda zuřila a hrozila vypovězením všech institucí OSN ze země.

Jaké důsledky měla ztráta akreditace pro mezinárodní kampaň proti otroctví v Súdánu?

Ženeva přestala být jako platforma pro šíření mezinárodního povědomí o otroctví v Súdánu využitelná. USA však pro nás byly mnohem důležitější než OSN.

Proč?

USA usilovně vedly kampaň za mírovou dohodu v Súdánu, která by ukončila lov otroků. Dohoda rovněž vytyčila cestu k nezávislému státu. Zástupci jižního Súdánu uvedli, že bez CSI nebude existovat nezávislý jižní Súdán. Ve skutečnosti CSI, samozřejmě s mnoha spojenci, vyvolala v USA silný tlak veřejnosti proti otroctví v Súdánu. USA byly nuceny o mírovou dohodu v Súdánu usilovat.

Jak k tomuto tlaku veřejnosti došlo?

Zásadní byla naše spolupráce s americkou skupinou proti otroctví a jejím židovským zakladatelem Charlesem Jacobsem. Jacobs se o otroctví dozvěděl od studentů v Súdánu a Mauritánii a do šíření povědomí zapojil peníze a kontakty.

Proč byla spolupráce s touto skupinou tak důležitá?

Skupina kolem Charlese Jacobse měla síť spolupracovníků. Předložili jsme výpovědi očitých svědků: příběhy, fotografie. Společně jsme vytvořili široké spojenectví proti otroctví, přičemž jsme se dočkali odezvy zejména mezi levicovými aktivisty a ultrakonzervativními křesťany a Židy, tedy u lidí, které by žádné jiné téma asi nemohlo spojit. Uspořádali jsme protesty před súdánským velvyslanectvím ve Washingtonu s účastí významných představitelů hnutí za občanská práva, včetně společníka Martina Luthera Kinga. Během těchto protestů jsme vstoupili do prostor súdánského velvyslanectví a byli jsme zatčeni. O všem jsme předem informovali policii a média. Spoutaní lidskoprávní aktivisté – to byla událost, která přinesla velkou pozornost tématu otroctví v Súdánu.

Kampaň vedla k uzavření Komplexní mírové dohody (CPA) z roku 2005.  Téma otroctví se v ní ale neobjevilo?

Ano, návrat otroků bohužel není regulován. Šlo o příliš citlivé téma a nechtěli jsme podpis CPA ohrozit. Samozřejmě, že jsme byli zklamaní. Válka ale skončila a s ní lov otroků. Byla to pro každého obrovská úleva.

Od podpisu mírové dohody se osvobozování otroků stalo čistě humanitárním projektem. Proč už CSI nepožaduje osvobození otroků politicky?

Poté, co jsme v 90. letech rozšířili povědomí o otroctví, jsem předpokládal, že USA nebo OSN zasáhnou a osvobodí otroky. Nyní už dobře znám politickou realitu a vím, že se to nestane. A i kdyby k tomu došlo a súdánská vláda spolupracovala, stěží by bylo mnoho otroků na svobodě. Spíše by byly namístě obavy z masové vraždy otroků, protože ti mají tak malou hodnotu, že by jim otrokáři pravděpodobně okamžitě podřízli hrdlo a zničili všechny důkazy.

Dosáhli jsme patrně maxima možného – válka doprovázená lovem otroků skončila a ukázalo se, že nejbezpečnějším způsobem, jak osvobodit otroky, je pokračovat v jejich repatriaci.

Kolik otroků je ještě na severu?

Není známo. Musíme mít na paměti, že nejde jen o Jihosúdánce, kteří byli uneseni z jejich vesnic. Mnoho z nich porodilo děti a ty také žijí v otroctví.

„Dokud nebude poslední otrok na svobodě,“ prohlásil zakladatel CSI Hansjürg Stückelberger. Platí to stále?

Ano, pokud to budu moci ovlivnit. Je pro mě velmi důležité, aby nové vedení stálo za hodnotami CSI a nezanedbávalo tyto povinnosti. Neexistuje žádný jiný způsob, jak zotročené osvobodit.

 

Adrian Hartmann – CSI

 

Komentáře k článku

Komentář byl úspěšně odeslán.

Der Kommentar wurde erfolgreich abgesendet, sobald er von einem Administrator verifiziert wurde, wird er hier angezeigt.