Pákistán: Cihelny a dětská práce

Projektová manažerka CSI se ještě před koronakrizí v únoru 2020 vydala do Pákistánu a během cesty navštívila cihelnu poblíž města Samundri v okrese Fajsalábád. „Už z dálky je vidět, jak z komína cihelny stoupá k nebi černý kouř. Lidé stojí bosí v hlíně, kterou děti plní do cihlových forem. Dívají se na nás se zvědavým výrazem, ale nemají čas se zastavit, protože cihly musí být hotové.

Všichni se cítí dobře – opravdu?

Ještě než se setkáme s lidmi ve výrobě, jdeme za vedoucím cihelny. Musíme se mu zaručit, že nejsme novináři a že proti němu nepoužijeme získané informace. Ujišťujeme ho o tom i kvůli zaměstnaným lidem, kteří by jinak byli trestáni za to, že s námi mluvili. U šálku čaje chválí své zaměstnance i sebe. Říká, že jsou jako velká rodina a všichni se tu cítí dobře.

Po naší prohlídce jsme si ale udělali poněkud jiný obrázek. Setkáváme se se sedmičlennou rodinou. Rodiče a jejich tři děti ve věku od pěti do jedenácti let pilně pracují a každý jejich krok je zmechanizovaný.

Slepota z cihelny

Babička, která je po letech práce v cihelně slepá, sedí uprostřed prachu na lůžku a stará se o novorozeného vnuka. Už ona vyráběla cihly, pak ji následovaly její děti a teď vnoučata. Přeje si, aby děti mohly chodit do školy. Nemají ale peníze a chyběly by ruce na výrobu cihel.

Dvě holčičky se smějí. Mluvím na ně, zatímco jejich hbité ručičky tvoří další cihly. Cihla za cihlou, na hraní není čas.

Jdeme dál a potkáváme bratra a sestru. Jí je 20 let, jemu 22. Oba trpí chronickou hepatitidou C. Naléhavě potřebují lékařskou péči, ale nemají na ni peníze. Dělají jakoby nic. Jak dlouho to ale mohou vydržet?

Miliony postižených lidí

Pohled na tyto bezmocné lidi není v Pákistánu nijak vzácný. Podle odhadů pracuje v cihelnách asi 4,5 milionu Pákistánců. Víc než polovinu z nich tvoří křesťané. V cihelně často pracují také hinduisté a šíité. Každý den deset až jedenáct hodin míchají hlínu s vodou a hnětou směs, kterou pak plní do forem. Po vysušení na čerstvém vzduchu pak musí cihly vypálit v pecích při teplotě až 1100 °C. Zdravotní stav dělníků je následkem tvrdé práce špatný. Mnozí trpí astmatem a problémy se zrakem.

Zaměstnanci cihelny jsou majiteli továrny vydáni na milost a nemilost. Průměrná mzda celé rodiny, která odpovídá 100,- Kč za 1 000 cihel denně, nestačí na pokrytí životních nákladů. Přibližně 70 procent dělníků v cihlářské výrobě tvoří děti, které tak nemají možnost chodit do školy.

V dluhové pasti

Lidé, kteří se potýkají s chudobou a strádáním, si berou od majitelů továren půjčky nebo zálohy na zaplacení účtů v nemocnici nebo na nákup léků. Splatit dluhy je ale téměř nemožné. Majitel spoutává své zaměstnance vysokými úroky z půjček a nízkými mzdami. Falšuje zápisy ve finančních knihách, do kterých pracovníci nevidí. Negramotní zaměstnanci podepisují pro ně nečitelné dokumenty otiskem palce. Dluhové otroctví se týká celých rodin a je mezigenerační.

Uzavření továren v době pandemie způsobilo, že se lidé bez příjmů propadli do ještě větší chudoby. V nejhorších dobách poskytla CSI stovce rodin potravinovou pomoc.

Dar, který osvobozuje z otrocké práce

Vdova Seema Aktar a jejích pět dětí je šťastná, že obdržela dar v přepočtu cca 27 000,- Kč. Díky daru splatila své dluhy a je svobodná. Do nového začátku dostala také krávu. Její polorozpadlý příbytek se také renovuje, a na opravách se podílí celá rodina. „Je důležité, aby nedostávali všechno zadarmo. My jim poskytneme zedníka a materiál, ale cihly si musí dovézt a základy vykopat sami. Je to důležité pro důstojnost těchto lidí,“ říká partner projektu CSI Anjum Paul.

Osmnáctiletý Vishal je také rád, že díky daru splatil dluhy, které zdědil po svém zesnulém otci, a v cihelně už nemusí pracovat.

V Pákistánu těžká práce v cihelnách ještě dlouho nezanikne. Je ale možné zmírnit strádání jednotlivců a jejich rodin.

CSI – projektový manažer Pákistán