„Jsme moc vděčné, že nás někdo zachránil a že o nás vůbec někdo má starost.“ – Devakani
V Indii je prodej lidí do pracovního otroctví nebo prostituce společenským problémem. Partneři CSI proti němu bojují. Organizují osvětové kampaně a iniciují záchranné akce. Vedoucí redaktor CSI Rolf Höneisen referuje přímo z místa.
Džhárkhand je jedním z nejchudších regionů v Indii. Sčítání lidu z roku 2011 ukázalo, že více než 67 % z 33 milionů obyvatel tohoto svazového státu neumí číst ani psát. Je málo pravděpodobné, že by tomu dnes bylo jinak.
V Džhárkhandu jsou okresy se značným zastoupením křesťanů, například Simdega, Gumla nebo Khunti. Jsou zde také oblasti se silným zastoupením muslimů a roztroušeně zde žije významná menšina lidí, kteří nevyznávají hinduismus, ale vyznávají přírodní náboženství. To, co je všechny spojuje, je chudoba.
Většinu tvoří křesťané
Nedostatek perspektiv probouzí monstrum obchodování s lidmi. Každý týden je v Džhárkhandu průměrně uneseno, zotročeno a zneužito pět lidí – většinou nezletilých dívek nebo chlapců. Šokující je, že většina obětí jsou křesťané. To mi potvrdila partnerka projektu CSI , právnička Parul Singh (jméno bylo změněno), se kterou jsem cestoval po Džhárkhandu.
Indické zákony zakazují obchodování s lidmi a pachatelům hrozí roky vězení až doživotí. Vládní statistiky orgánů činných v trestním řízení neuvádějí, kolik pachatelů je za obchodování s lidmi potrestáno, ani kolik je ročně zatčených prostitutek.
Začarovaný kruh
Vláda provozuje internetový portál věnovaný boji proti obchodování s lidmi. Ministerstvo práce pravidelně zveřejňuje inzeráty namířené proti dětské práci v celostátních novinách. To však na věci nic nemění. Podle odhadů je v Indii mnoho milionů mladých lidí vykořisťováno a zneužíváno formou sexuálního nebo pracovního otroctví.
Je to začarovaný kruh: Obchodem s lidmi se často zabývají ženy. Jde o bývalé oběti, které byly samy nuceny k dětské prostituci. V dospělosti využívají svých konexí k dalšímu náboru dívek v domovských vesnicích.
Setkání se zachráněnými lidmi
Jsme na cestě do obzvláště odlehlé oblasti státu Džhárkhand. Zdravotní systém zde funguje špatně. Tuberkulóza je stále rozšířená. Pitná voda v některých oblastech nesplňuje normy kvality WHO a děti si hrají na hromadách odpadků. Navštěvujeme světlou budovu katolické internátní školy.
Na konci dlouhé chodby se otevírají dveře do potemnělé místnosti. Seznamujeme se s Devakani Kumar (17) a Bachni Kumar (18). Obě jsou oběťmi obchodníků s lidmi a teprve nedávno je osvobodili odborníci z partnerské organizace CSI. Devakani, která si zakrývá obličej žlutou látkou, pochází z těch nejprostších poměrů.
Vypráví, jak se to stalo: „Jednoho dne nás před školou oslovil známá z vesnice. Líčila nám v barvách, že by nám mohla v Dillí zajistit lepší vzdělání a později i práci.“ Zaslepeny lákavou vyhlídkou ženě uvěřily a aniž by informovaly rodiče nebo kohokoliv jiného, odjely do města.
Od té chvíle už ale žádné přátelské slovo nepadlo. Než je zavřela do pokoje, odebrala dívkám doklady, mobilní telefony a další osobní věci. Past sklapla. Tři dívky byly podvedeny a prodány jako zboží.
Práce v domácnosti a prostituce
Devakani a Bachni jsou odvedeny každá do jiné domácnosti, kde musí pracovat v hrozných podmínkách – prakticky nepřetržitě a bez nároku na mzdu. Začnou se bránit a odmítají pracovat. Ale vzpoura není řešením. Obchodníci s lidmi reagují. To, co následuje, je ještě mnohem horší. Jsou nuceny k prostituci a musí se podvolit mužům. „Bili nás a sexuálně zneužívali. Každý den po dobu tří týdnů,“ říká Devakani bez silných emocí. „Nemohly jsme se bránit. Bylo to peklo,“ říká sedmnáctiletá dívka. Nedokáže vysvětlit, proč jí jeden z dozorců nakonec dovolil zavolat matce.
Matka volá partnerům CSI
Najednou se vše odehrálo velmi rychle. Matka kontaktovala partnery CSI. Telefonní číslo si poznamenala v rámci osvětové kampaně, které pořádají ve školách a církvích partneři CSI. Mladí lidé a jejich rodiče jsou informováni o zákeřných metodách obchodníků s lidmi a je jim poskytnuto telefonní číslo tísňového volání, které je v provozu 24 hodin denně. Tým CSI se obrátil na policii. „Společnými silami se nám podařilo zachránit dvě dívky, díky Bohu!“ dodává.
Partnerka CSI Parul Singh nemluví jen o osvobozených, ale o zachráněných a přeživších.
Nekonečně vděčná
Pro Devakani byla záchranná operace děsivá a chaotická: cizí lidé, mnoho policistů, vtahování do auta. „Teprve když jsem se vrátila domů, pochopila jsem, že se mi stalo něco nemyslitelného: Jsem volná!“ pod žlutým šátkem nebylo vidět, jestli se usmívá.
Skutečnost, že se o Devakani a Bachni někdo zajímal a osvobodil je, dívkami velice pohnula: „Jsme tak vděčné, že nás někdo zachránil a že se o nás vůbec někdo staral.“ Obě dívky se vrátí do školy. Ve vesnici nikdo neví, co se stalo.
Jak traumatizující jsou následky, lze vytušit z toho, že dodnes nevycházejí z domu bez doprovodu a zakrývají si tváře. Jejich cesta zpět do normálního života bude ještě dlouhá.
Dlouhá cesta zpět
CSI osvobozené dívky doprovází. V současné době žije v našem azylovém domě 24 obětí obchodování s lidmi. Žijí společně, mají školní výuku, je o ně postaráno. Návštěva v útulku CSI je velice povzbudivá. Nejen proto, že odlehlý dům působí přátelským dojmem, ale především kvůli dívkám, které zde rozkvétají a nacházejí životní perspektivu.
Osvětové kampaně, číslo tísňového volání, právní pomoc, azylový dům, to vše, co místní partneři, zejména Parul Singh, vybudovali a realizují, má velký význam. To vše mohlo vzniknout také díky finančním darům od přátel CSI.
V roce 2021 místní pracovníci CSI osvobodili z rukou pachatelů více než 100 obětí obchodování s lidmi.
CSI – Rolf Höneisen
