07. března 2019

Teror, pronásledování, diskriminace a podřadné postavení

Pákistán je pro křesťany druhou nejnebezpečnější zemí světa

Pákistánští křesťané jsou trpící, zranitelná menšina, která se potýká s násilím islámských teroristů, čelí diskriminaci v práci i školách. Neustále nad ní visí hrozba obvinění z „rouhání“, která vede k mnohým pogromům na křesťanské komunity ze strany muslimského davu. Státní a místní orgány často zavírají oči a někdy jsou dokonce spoluviníky zločinů proti křesťanům, včetně únosů a nucených sňatků žen a dívek.

obr.7

Původ křesťanství v Pákistánu

Podle tradice se na indický subkontinent křesťanství dostalo v prvním století. Důkazy o přítomnosti křesťanství se v raných křesťanských textech objevují od 3. století.  Raná křesťanská přítomnost na území dnešního Pákistánu byla zničena invazí islámu v 11. století.

Zpátky přivedli křesťanství  do regionu až západní misionáři. V 70. letech 20. století dochází k masovým konverzím nejníže postavených vrstev pandžábské společnosti ke křesťanství. Jednalo se především o nejnižší kastu „nedotýkaných“. Byli společností považováni za méněcenné a nečisté a vykonávali jen špinavé a  podřadné práce. Šlo o jakýsi zvláštní islamizovaný hinduismus. Do roku 1911 bylo v oblasti Pandžábu na pomezí severozápadní Indie a severovýchodního Pákistánu kolem 160 000 věřících. Téměř všichni nedotknutelní byli křesťané a ještě dnes je většina pákistánských křesťanů  pandžábského původu.

 V roce 1947 byla britská Indie rozdělena na samostatné hinduistické a muslimské státy (Indie a Pákistán). Rozdělení vyvolalo násilí a masové stěhování 14,5 milionů lidí. Příchod velkého množství muslimů do Pákistánu připravil mnoho křesťanů o práci v zemědělství a ti byli nuceni hledat nekvalifikovanou hůře placenou práci ve městech.

Nový stát Pákistán (tehdy zahrnoval i dnešní Bangladéš) byl domovem více než půl milionu křesťanů. Vlajka nové země nesla tradiční islámský symbol půlměsíce a hvězdy na zeleném pozadí (představující muslimskou většinu) s vertikálním bílým pruhem symbolizujícím nemuslimské menšiny.

 Pákistán byl založen na ideálech rovnosti mezi muslimy a nemuslimy, ale ústava a zákony země byly postupně islamizovány a rovné postavení náboženských menšin postupně erodovalo. Dnes tvoří křesťané v Pákistánu přibližně 2% populace (až 3,5 milionu lidí).

 

Teror

V neděli 17. prosince 2017 dva islámští teroristé zaútočili na ranní bohoslužbu v katedrále Bethel Memorial Methodist Church v Kvétě. Výsledkem bylo devět mrtvých a 50 zraněných křesťanů. Mnoho dalších účastníků bohoslužby by zemřelo, kdyby dva stateční muži nezablokovali dveře kostela.

O velikonocích 2016 napadl sebevražedný atentátník křesťany, kteří oslavovali v parku v Lahore – 74 lidí, hlavně žen a dětí, bylo zabito a stovky zraněny. Těsně před Velikonoci v roce 2017 pákistánské bezpečnostní služby zablokovaly podobný plánovaný útok. Další teroristické útoky způsobily významně větší počet obětí – hodiny v kostele Všech svatých v Péšáváru se zastavily v okamžiku výbuchu, který si v září 2013 vyžádal život 127 křesťanů. Zraněných a zmrzačených bylo mnohem víc.

Pákistánští křesťané už celé roky zůstávají navzdory džihádistickému násilí pevní ve víře a odvážně se setkávají, ačkoliv vědí, že by mohli být napadeni a zabiti.

Každodenní násilí

Křesťané jsou také oběťmi každodenního násilí. Jsou z náboženských důvodů napadáni svými kolegy v práci, či spolužáky. Jsou šikanováni, biti, poléváni kyselinou a zabíjeni.

Druhořadí občané

V klasickém islámu jsou křesťané a Židé – „Lidé knihy“ – žijící  ve většinově muslimské společností v postavení dhimmi. Zatímco bezvěrci mají být popraveni, dhimmi jsou ušetřeni, ale v druhořadém postavení. Jsou povinni platit ponižující daň džizju za „ochranu“. Mají omezená práva a byli nuceni nosit označené oblečení. Křesťanům v Pákistánu nebyl status dhimmi nikdy přisouzen, ale postupná islamizace zákonů a ústavy zhoršila jejich původně rovné postavení. Na nižších soudech existuje tendence věřit spíše slovu muslima v souladu se zákony šaría, které říkají, že svědectví nemuslima má menší hodnotu. Jen malý počet křesťanů zastává vysoké funkce. Většinou je nemožné pokročit nad určitou úroveň v samosprávě, ozbrojených silách,  soudnictví nebo v lékařských profesích. Jeden křesťan, který byl jmenován ředitelem školy v Pandžábu, byl v říjnu 2015 napaden muslimskými učiteli a násilím donucen odstoupit. Křesťanům bývá odepřena lékařská péče z rukou muslimských lékařů. Většina pakistánských křesťanů žije v chudobě s podřadným zaměstnáním a jsou  muslimskou většinou považováni za občany druhé třídy. 

Násilí na ženách

Pákistánské křesťanské ženy a dívky jsou zvláště ohroženy únosy a sexuálním násilím. Podle odhadů je každý rok až 700 křesťanských žen a dívek uneseno a donuceno k sňatku s muslimem. Unášeny jsou i hinduistické dívky. Pokusy o zákonnou ochranu žen a dívek před únosy muslimové zablokovali.

 Hrozba obvinění z „rouhání“

Pokud jsou křesťané nařčeni z rouhání, musí se dát rychle na útěk. Hrozí jim vězení nebo i trest smrti. To ovšem v případě, že je dřív nezabije fanatický dav.

V listopadu roku 2017 bylo pět křesťanských rodin nuceno uprchnout a ukrýt se, protože byl  křesťanský teenager obviněn z „rouhání“ na síti facebook. V roce 2013 byly  stovky křesťanů v Lahore vyhnány z domova. Dav vyplenil komunitu a zničil 178 domů a křesťanských obchodů. Záminkou k útoku byla údajná urážka Mohameda, které se měl dopustit 65 letý muž. Dav „vyhecovaly“ výzvy k zabíjení rouhačů vysílané z reproduktorů místní mešity.

Pákistánský zákon o rouhání není rozsáhlý – podstatné jsou tři paragrafy, které zneužívá sunitská většina k terorizování náboženských menšin:

  • 295 (a) Kdo snižuje náboženské názory druhých, je potrestán vězením na deset let. (platí ale jen jednostranně -pozn. překl.)
  • 295 (b) Kdo záměrně zneváží, poškodí nebo zneuctí Korán, je odsouzen na doživotí.
  • 295(c) Kdo slovem nebo písemně, obrazovým znázorněním nebo jiným způsobem zneuctí svaté jméno svatého proroka (pokoj s ním), bude potrestán smrtí

Kvůli moratoriu nebyly dosud žádné popravy za rouhání vykonány. Řada (nejen) křesťanů je ale v celách smrti.  A jelikož falešné obvinění není trestné, stal se zákon nástrojem k vypořádání osobních sporů. Zvláště zranitelní jsou nemuslimové.

 

Asia Bibi

S nadějí uvítala CSI zprávu o osvobození Asie Bibi z cely smrti.

Asia byla obviněna za údajnou kritiku proroka Mohameda v roce 2010. Většina lidí nařčených z rouhání se v Pákistánu nedočká soudního procesu, protože je lynčována fanatickým davem. Asia Bibi se soudu dočkala a v něm byla odsouzena k trestu smrti.

Po celou dobu jejího věznění jsme o jejím, ale i dalších podobných případech, informovali ve Zpravodaji. Prostřednictvím petic, protestních lístků i tichého modlitebního setkání naši příznivci působili na pákistánské politiky. CSI v Pákistánu pronásledované křesťany dlouhodobě podporuje.

V případu Asie Bibi oceňujeme snahy pákistánské vlády i justice hájit spravedlnost a přes obrovský tlak muslimských duchovních i věřících mírnit dopady zákona o rouhání. V pákistánských poměrech ale osvobození ještě neznamená propuštění a bezpečí. Rozhodnutí soudu vyvolalo masové demonstrace muslimů požadujících smrt pro Asii. Manžel Asie Bibi žádá o bezpečný azyl pro svou rodinu na Západě. Podle posledních zpráv pákistánská vláda ustoupila tlaku muslimského duchovenstva a vydala pro Asii Bibi, která je doposud vězněna na neznámém místě, zákaz opustit Pákistán. Advokát Asie Bibi už z bezpečnostních důvodů Pákistán opustil. Doufáme, že se rodina Asie Bibi dostane do bezpečí a že budou v bezpečí i stateční soudci, kteří vyřkli osvobozující verdikt a čelí výhružkám smrti.

Uctívání vraha

Abychom si udělali obrázek o poměrech v zemi, připomeňme si dva roky starou událost, která s Asií Bibi úzce souvisí. Pákistánské  Rávalpindí  na konci února 2016 zaplnil milionový dav mužů, kteří  přišli na pohřeb  Málika Mumtáze Husajna Kadrího.  Šlo o jeden ze tří největších pohřbů v historii samostatného Pákistánu. Tím prvním byl pohřeb zakladatele státu a „otce národa“ Muhammada Alí  Džinnáha. Druhým pak pohřeb premiérky Bénazír Bhuttové, zavražděné v roce 2007. Zatím co dva pohřby státníků byly organizovány státem,  milionová účast na tom třetím byla i přes mediální blokádu spontánní. Muž, se kterým se přišlo rozloučit téměř tolik lidí, kolik jich zaplnilo Řím při pohřbu Jana Pavla II, byl vrah popravený za vraždu pandžábského guvernéra Salmána Tásíra.

Salmán Tásír  byl  liberálně orientovaný politik a obchodník, který se Asie Bibi odsouzené za rouhání k trestu smrti zastal. 

Kadrí, který v roce 2011 zastřelil Salmána Tásíra cestou z oběda, byl  elitní policista a osobní strážce – Tásírův!  Zavraždil muže, kterého měl chránit. Zavraždil ho, protože  kritizoval zákon o rouhání. Z Kadrího se stal hrdina a ctěný bojovník za čistotu islámu. Lidé za ním chodili pro požehnání do vězení a v Islámábádu byla na jeho počest  pojmenována mešita. Soudce, který jeho čin v následném soudním procesu „ocenil“ trestem smrti, musel utéct ze země. V dalším průběhu soudního procesu byl Kadrí na nátlak veřejnosti a duchovenstva málem omilostněn, ale nakonec byl 29.2.2016 (datum znemožňující pravidelné připomínky výročí) popraven. V očích Pákistánců je Kadrí mučedník, který vykonal svou náboženskou povinnost.  Zpochybňování Mohamedova vzoru je odpadlictvím.  Sám Mohamed nechal likvidovat své kritiky a kritiky islámu. Kadrího případ zároveň ukazuje na častý fenomén v řadě muslimských zemí, kde se soudní moc z různých pragmatických a historických důvodů neřídí důsledně pravidly práva šaría. Ta jsou pak ale  následně praktikována lidmi v ulicích. A vlastně se nejedná jen o muslimské země. Stačí si připomenout vraždu Theo van Gogha v Nizozemí, nebo vystřílení pařížské redakce Charlie Hebdo.

Nad snímky nekonečného davu lidí obklopujících vůz s tělem „mučedníka“ Kadrího se dostaví pochybnosti. Platí ta donekonečna opakovaná mantra o existenci drtivé většiny umírněných muslimů? A v případě, že existuje – je relevantní? Co je to za víru, jejíž vyznavači požadují smrt pro matku pěti dětí za to, že otevřeně vyznává Krista? Co je to za víru, ve jménu které je třeba ubít „odpadlíky“ k smrti? Nebo je za živa vhodit do cihlářské pece, jak se to nedávno stalo jedněm mladým křesťanským manželům?  

Situace se zhoršuje

Za posledních sedm let od smrti Salmána Tásíra se stalo mnoho dalších vražd a útoků. Byl zavražděn kritik zákona o rouhání, křesťan a ministr Shahbaz Bhátí. Džihádisté vyhodili do povětří několik kostelů. Po všech těch útocích se mohlo zdát, že je společnost unavená terorismem. Mohlo se zdát, že hrůzy Islámského státu v Iráku a Sýrii utlumí  nadšení z radikálního islámu. Vláda se snažila mírnit zákon o rouhání. Odhodlala se k popravě Kadrího. Průběh Kadrího pohřbu ale i současné dění kolem propuštění Asie Bibi ukazuje, jak propastný je rozdíl mezi odhodláním vlády a vůlí obyvatelstva. Ukázalo se, že nenávist šířená z úst kleriků financovaných ze Saúdské Arábie se neomezuje jen na radikální mešity a madrasy, ale že může ovládnout velkou část obyvatel Pákistánu. Stát vytvořený se záměrem chránit náboženské menšiny před pronásledováním, se postupem času stává vlivem politického islámu místem pro život náboženských menšin nesnesitelným.

Zdroj – CSI

Komentáře k článku


The reCAPTCHA verification period has expired. Please reload the page.

Komentář byl úspěšně odeslán.

Der Kommentar wurde erfolgreich abgesendet, sobald er von einem Administrator verifiziert wurde, wird er hier angezeigt.