Maria a její dvě děti denně bojují o holý život. Je to vysilující a zdánlivě nekonečný boj. Pomoc od CSI tu působí jako osvobozující záblesk světla v každodenní temnotě.

Při návštěvě v utečeneckém táboře ve vesnici Jaac narazili pracovníci CSI na navrátilce, kteří nebyli daleko od smrti vysílením. Setkali se se sestrami Marií a Rebeccou, které hledaly ochranu před žhnoucím sluncem v malé chatrči. Slaměná střecha byla tak děravá, že sluneční paprsky kreslily na podlaze chatrče vzorek ze světla a stínů. „Tady v Jaac není už nic k jídlu,“ vypráví Maria, která přišla se svými dětmi před několika měsíci ze severního Súdánu. Kromě svých dvou dětí zachránila jen několik plechových talířů. Rebecca má ještě dřevenou kostru postele a hrnec na vaření, v němž leží hrst čerstvě natrhaných listů. „To je strava pro vás a vaše děti?“ ptáme se. „Ano, nic víc nemáme.“

Maria a její děti CSI  

Bible v chatrči

Mezi dřeveným trámem a slaměnou střechou je zastrčená ohmataná kniha. Je to arabsky psaná bible, bez desek a s roztrhanými a zohýbanými listy. Maria svoluje, abychom si knihu prolistovali. Do školy nechodila, číst ani psát neumí. Přesto přibalila bibli ke svým věcem a donesla ji až sem do Jaac. „Proč?“ ptáme se. „Je to svatá kniha,“ usměje se a bere nám ji z rukou. „Dodává mi sílu a chrání mě i moje děti.“ Opatrně schovává bibli zpátky na své místo pod slaměnou střechou.

Uchovaná kniha CSI  

Vláda se nepostará

V podobné situaci jako Maria a Rebecca se ocitají mnozí navrátilci ze severního Súdánu. Jsou šťastní, že jsou zpět ve své vlasti nebo že se osvobodili z dlouholetého života v otroctví. Nový začátek je pro ně však velmi těžký. Většinou totiž přicházejí vyčerpaní a bez jakýchkoli prostředků do utečeneckých táborů. Tam jsou zprvu místními obyvateli přátelsky přivítání, jenže nikdo nemá dost potravin, a tak začíná vysilující boj o přežití. Od nové vlády Jižního Súdánu v městě Džuba (Juba) navrátilci nic nečekají. Je příliš daleko a zdá se, že na tuto část země zapomněla. Jiné humanitární organizace se zase zabývají řešením situace v Darfúru, takže pro mnohé navrátilce je pomoc CSI jedinou nadějí.

Sucho nebo záplavy


Tuto beztak těžkou situaci ještě zhoršují extrémní podnební podmínky. Po měsíce je země vysoušena spalujícím sluncem. Když potom přijde období dešťů, je vinou globálních klimatických změn déšť tak silný, že některé části země se zcela zaplaví a očekávanou sklizeň zničí. To je další hořká zkušenost. Bez pomoci zvenčí nemají tito lidé šanci začít nový život.

Může CSI pomoci?

CSI se rozhodla, že těmto lidem bude pomáhat, dokud poslední otrok ze severního Súdánu nebude osvobozen a nevrátí se do své vlasti. Práce zbývá ještě hodně. Od ledna do května 2009 byla navrácena svoboda dalším 517 otrokům.

S humanitární soupravou (tzv. startovacím balíčkem), v níž je osivo, proso a speciální výživa pro podvyživené děti, je poskytována také základní pomoc pro přežití.

Dr. Luka Deng otevřel v buši dvě nová zdravotní střediska. Vděčné pohledy příjemců pomoci jsou pracovníkům CSI odměnou za vynaloženou námahu.

Přesto nás dohání starost o finanční budoucnost naší organizace. Nejistá hospodářská situace vede ke snížení příjmů z příspěvků. Není vždy snadné udržet správnou rovnováhu mezi dramatickou chudobou v Jižním Súdánu a miliardami vynaloženými na záchranu našich bank. Je tudíž dobré si při tom uvědomit, že všichni máme věrného a spravedlivého otce v nebi.

Proto mu svěříme i nadále, aby se o nás postaral a pomohl nám uskutečnit velké úkoly našeho rozvojového projektu. A dokonce ho ještě zvětšit a po světě šířit znamení lásky.