Otec Jan Med zemřel 25. ledna 2011 v 10.15 v Imphalu. Zádušní mše byla sloužena týž den v imphalské katedrále.

Dne 27. ledna byla sloužena mše v "jeho" kostele v Chingmeirongu. Odtud byl převezen do Dimapuru s krátkými zastávkami v jeho milovaném a jím vybudovaném Senapati a Maramu. Závěrečné obřady se konaly 28. ledna v salesiánské koleji v Dimapuru. 

Nám nechal své poselství - na sklonku svého života posílá důležité poselství pro své "věrné Čechy":

* Já skoro nevím, co mám říct, ale jedna věc je důležitá, aby všichni křesťané byli jedno. Proč jsme? Protože jsme jedna síla, všechny církve by se měly spojit. Ne protestant, katolík, baptista, ale všichni v jedné církvi v Kristově lásce. Boží láska zvítězí!

* Já jsem připraven odejít z tohoto světa. Já chci umřít za to, abychom všichni byli jeden tým, jedna skupina, abychom všichni byli jedno pro Pána Boha.

* Matka Boží musí být s námi a všichni dohromady.

* Dvacáté první století musí být stoletím lásky. Evropa se musí obnovit. Zase se musí začít všechno od začátku.

* Já umírám, ale to není konec. Vy musíte pokračovat, pracovat, aby všichni byli jedno.

* Budu sledovat Vaši práci. Běžte a dělejte to, co děláte! Rád Vám požehnám, podpořím Vás a budu se za Vás modlit v češtině, v angličtině, němčině.

* Já umírám rád, už nemám sílu, ale to není konec, vy ji máte a můžete pokračovat. Práce, která začala, musí pokračovat. Kousek po kousku, až se podaří velké dílo. Bůh je větší a dá nám sílu všechno zvládnout.

* Pište, pište, pište, aby čeští dárci nepřestali.

* Kéž by všichni pokračovali v práci!

* S láskou, vírou,... (nebylo rozumět) jsem starý Čech.

* Poslední pozdrav od Pána Boha: Dělejte, co můžete! Nezbývá mi moc života, ale modlím se.

* Já už jdu pryč, ale zůstávám s Vámi!

Setkání s ním bylo něco úžasného. Starý muž a přesto tak plný života. Ačkoliv je upoután na lůžko, čiší z něho životní energie. Je obdivuhodné, jak to všechno s pokorou zvládá. Pro mě osobně to byl hodně osobní a povzbuzující zážitek, na který nikdy nezapomenu píše dobrovolnice Marie, která asi jako poslední Češka s otcem Janem mluvila.

Poslední dny a okamžiky otce Jana Meda
Jak je zachytil spolubratr otec Francis

V noci 18. ledna 2011, otec Med jevil známky agonie. Obtížně dýchal a rektor otec Josef a několik sester a dalších se shromáždili kolem něho v modlitbách a bratrské podpoře. A přijal svátost nemocných. Otec rektor musel odjet požehnat svatbě do Maram. Zrušil však svoji cestu a požádal otce Francise, aby ho zastupoval při svatebních obřadech. Starosti a úzkost poněkud uvolnily a vše šlo jako obvykle. Výdrž jeho těla a specielně vnitřních orgánů byla mimořádná. Dokonce ve věku 95 let neshledali lékaři ani stopy disfunkce nebo poškození žádného z vnitřních orgánů. Dlouhá léta pravidelnosti a disciplíny z něj učinily zdatného bojovníka pro Boha.

Po všechny tyto dny ať ho navštívil kdokoliv, vždy žádal o modlitbu, protože chtěl už odejít na poslední cestu. Často opakoval: „Chci jít domů, chci odejít“. Když jsme se ptali, zda si přeje svaté přijímání, odpovídal: „Doneste, prosím!“
24. ráno vykazoval otec Jan příznaky mimořádné slabosti a bylo pro něho obtížné dokonce otevřít oči. Sestra Paulina CMC, která ho přišla navštívit řekla, že s ním může zůstat přes noc. S dobrou zdravotní péčí se jeho stav trochu zlepšil. 24. leden 2011 – den zasvěcený Panně Marii a sv. Františku Saleskému, který je patron salesiánů - se stal posledním dnem jeho života na Zemi, a jako všichni dobří salesiáni strávil poslední noc zpěvem žalmů a duchovních písní. Všichni ubytovaní chlapci ho přišli navštívit a pomodlit se za něho. Také všichni spolubratři se shromáždili kolem něho a modlili se v radostném pozdvižení a zpívali oblíbené zpěvy z otcova proslaveného zpěvníku Všechny vy vrchy..(All you hills). Noc na 25. ledna byla klidná a otec odpočíval dobře.

25. ráno kolem 10 běžela Martha, která měla u otce právě službu, zavolat spolubratry, aby jim řekla že s otcem Janem to nevypadá dobře. Všichni jsme k němu spěchali. Rektor otec Jose vedl modlitby za umírající. Otec Joseph a otec Francis stáli těsně u něho, drželi ho za ruce a značili na čele znamením kříže. Začali jsme volat jména Ježíš, Maria a Josef a žádali je, aby byli s ním v jeho smrtelném zápase. Pošeptali jsme mu svatá jména do uší a ujistili ho o našich modlitbách a on v pokoji odešel s jednoduchým vzdechem. V místnosti byly ještě sestry Shymra, joy, Theresa, Martha, Margareta a Magdalena, osazenstvo domova. Otec Jan Med odešel z tohoto světa do budoucího. Bylo 10.15 hodin dopoledne.

K připomenutí:

Pád v kostele. 13. července 2009 a zlomenina kyčelní kosti.
Přijetí v nemocnici: několikrát převezen domů a zase zpět
23. září 2010 přijat v nemocnici s další zlomeninou
Od tohoto dne se střídaly jasnější chvíle s krizemi... domů byl přivezen před Vánocemi.