Už téměř 73 let žije český kněz Jan Med v Indii jako misionář. K přečtení jsou zde některé dopisy tohoto neúnavného a obětavého misionáře, které CSI v poslední době obdržela. CSI-ČR dlouhodobě podporuje salesiánské dílo v indickém státě Manipuru.

Drazí přátelé!

Každý den je dar od Boha. Každý děláme účty, jak jsme přijali tento Boží dar pro vybudování království Božího na světě, který On nám dal na starost. Neříká nám Bible, že pán Bůh dokončil všechno, co on udělal a předal nám, co on začal, abychom tu krásu ještě zdokonalili? Pro tento úkol nám dal rozum a sílu, prostředky a dobrou vůli. Celý svět nám hlásá Boží dobrotu a naši společnou slávu, za kterou mu nikdy nepřestaneme děkovat. Je to náš nebeský Otec, který začal, sledoval, podporoval a dokončil své dílo podle své všemohoucnosti a lásky. A ještě potom nás odmění a je rád, když jsme si to s Jeho pomocí zasloužili.

Ale Bůh je důsledný a nezůstane na půl cesty. Ve svém stvoření nám nejen ukázal odlesk své slávy a dobroty na zemi, ale chce se s námi ztotožnit i ve věčnosti. Proto poslal svého syna Ježíše, který se stal člověkem, žil s námi, ukázal nám své hluboké tajemství, že je jeden, i když ve třech osobách Bůh Otec, Bůh Syn a Bůh Duch Svatý. Mohl pro nás udělat víc, než udělal? A to jen proto, aby nás spasil a uvedl nás do své společnosti v království, kde On žije a kraluje na věky věků. Boží láska je nesmírná a jistá.

Každý okamžik života je Boží dar, který nás připravuje na dokonalé zjevení Boží Lásky na věčnosti. Jenom tam ucítíme, jak a proč nás tolik miloval.

Posílám Vám tento dopis, který jsem naklepal na psacím stroji a dal jsem to svému kolegovi, aby to napsal na počítači. Je to moc dobrý přítel a stará se o mne. Prosím Vás ještě o pomoc pro naše děti tento rok a také v budoucnosti. Jsem starý, 93 let, to nemohu zapřít, ale ještě se držím. Díky Bohu se situace řady dětí trochu zlepšila. Bůh Vám to odplatí!

Váš v Kristu Pánu

J. Med SDB

Don Bosco, Imphal, Manipur 03/07/2008

Drazí přátelé!

Především vám musím poděkovat za váš štědrý dar a děkuji za vaši dobrotu a ujišťuji vás, že se za vás všechny dobrodince modlím, aby Bůh vám ve své dobrotě dal svou milost a zahrnul všechny svou milostí. Váš dar bude rozdělený těm nejnutnějším a Bůh také vám všem dá svou milost.

Nevím jak si představujete toho skoro 93letého mládence. Tolik mých žáků už se vydalo na věčnost a já se ještě pohybuji, přirozeně dali mi džíp pro pohodlí a nebojím se cestovat stovky kilometrů, když je to možné, a potřebné. Děkuju Pánu Bohu za to zdraví, které mám a že nepotřebuji nic zvláštního a snažím se pomáhat dětem kolem nás.

Právě dnes začínáme zde nový školní rok na vyšších školách a přišlo děvče, které by chtělo na vyšší školu, ale rodina je chudá, ale ona se potřebuje připravit na život. Dal jsem jí 3000 rupií (asi 600 Kč) a doufáme, že se z ní něco dobrého vyklube. Všechno přispívá ke chvále boží, ale prosíme, aby Panna Maria nám všem dala sílu dělat vůli boží a rozsívat boží lásku ve světě.

Dříve jsem mohl chodit po horách. Teď se musím umírnit, ale dělám, co je možné.

Modlím se za vás a za celou svou vlast, kterou jsem opustil ne, že bych ji neměl rád, ale abych následoval BOŽÍ HLAS. Pozdravujte všechny a děkujte všem.

Zůstávám váš věrný Čech v Srdci Páně

Jan Med SBD

Dopis P. Meda z počátku roku 2008

Drazí přátelé!

Právě jsem dostal oznámení, že jste mi poslali Vaši pomoc. Přišla právě vhod, protože začínáme nový školní rok v únoru a mnoho dětí potřebuje pomoc, aby se mohly zařadit do škol. Před pěti lety jich bylo méně, ale teď rodiny vidí, že se bez vzdělání člověk nikam nedostane. Jisté je, že se celá společnost v posledních několika letech výrazně změnila. Ale jsou ještě vesnice, kde se žije po starém. Pomalu, ale také rychle se poměry mění a naše školy jsou velmi vyhledávané. Bída je, že státní školy, které by měly být vedoucí, často neslouží k ničemu. Ale i to se pomalu mění a celá společnost to vidí, ale nikdy to nepřiznají. Pracujeme upřímně a doufáme.

Celá naše společnost je ještě ve varu. Nesmíme zapomenout, že vzdělání odstraňuje slepotu ducha, ale potřebuje Krista Pána a jeho víru, na které je postavená živá morálka, ve které jako základ je láska k Bohu, Kristův rozhled do budoucnosti. Jeho pomoc v praktickém životě dává člověku sílu a odvahu kráčet i po křížové cestě a nebát se. On a jenom On je záruka vítězství!

Modlete se za nás a celou naši misii. Já si rád vzpomínám na svou krásnou vlast a modlím se za Vás všechny. Pozdravujte všechny! Doporučuji Vás do ochrany naší dobré Matky Boží, která tak věrně kráčela s Kristem na Kalvárii. Požehnané Velikonoce, pozdrav všem v celé vlasti.

Zůstávám Váš v Kristu Pánu J. Med, SDB

PS: Drahý pane Kopečný, modlím se za Vás, že o nás Pán Bůh ví. Podporuji už skoro tisíc dětí. JM (Vidím otce Jana, jak má pro každé dítě lísteček s přehledem podpor, a zůstávám plný obdivu. FK)

Z konce roku 2007

Drazí přátelé ve vlasti!

Neposlušný (jak jsem obyčejně) i svých dobrých přátel, kteří mne varují, abych se nedotýkal psacího stroje ve svém věku, posílám vám tento dopis, abych vám přál vše dobré na přibližující se Vánoce and (ponechal jsem schválně, abyste si uvědomili, že otec Jan žije mimo svoji vlast už 72. rok a stále komunikuje jen anglicky. Tak ty dopisy nejsou jen to psaní, ale i ta čeština, která se vám někdy zdá kostrbatá, ale je 72 roků stará!) Nový rok. BŮH VÁM ŽEHNEJ!

Už jsme zase na konci tohoto roku 2007. Zde v Indii je také konec školního roku. Přirozeně Vánoce zde nejsou zachumelené, ale podnebí je chladné. Rádi slavíme Narození Páně v Betlehemě, pak Nový Rok a začínají prázdniny (protože je tam chladno a školy nemají topení, jsou to obvykle lehké bambusové stavby) plné kongresů v každé farnosti a ve větších střediskách. To drží mládež v pohybu a přípravách. Je chladno a všichni rádi chodí po schůzkách a také čas teče jako voda.

Snad budete zvědaví, jak žijeme zde. Není to lehké. Kmeny na horách se naučily číst a psát a také mnoho jich mají diplomy a doktoráty, ale vzdělání je něco jiného. Hluboká pravda je, že nás Bůh stvořil a chce nás obejmout jako své děti po celou věčnost. Ale musíme, jak ve školách, projít s vyznamenáním zkoušku tohoto života a Bůh nám slíbil dát nám potom svou dobrotu svého náručí po celou věčnost.Všichni jsme ještě ve vývoji a ten starý ďábel nám vnucuje pokušení, že zlato je dobré, že sláva se třpytí a svoboda úplná je přitažlivá. Naše kmeny jsou ve vývoji a potřebují se upevnit ve víře a přilnout s celým srdcem ke Spasitelovi, kterého nám náš dobrý otec poslal. Potřebujeme spolehlivé vůdce a zvláště Boží milost, abychom se všichni rozhodli následovat tu nejlepší cestu i když je trochu příkrá a těžká. Jen ta vede k Bohu a jen ta nám připraví spásu.

Moc se už udělalo a naše komunity se rozmnožují a jsou příkladem pro ostatní, ale ještě více se musí udělat. Doufáme. Naše školy pozdvihují úroveň vzdělání, naše náboženská střediska, nemocnice a internáty povzbuzují k lepšímu životu. Máme už řadu kněží, řeholníků a laiků, kteří spolupracují. Minulý měsíc jsme viděli křest kolem stovky manipurských Hindů. A práce pokračuje. Slavíme tento rok zlaté jubileum naší činnosti v manipurském státu.A nezastavíme se, a s pomocí Boží a také s vaší spoluprací doufáme, že mnohem víc se udělá.

Děkujeme vám za vaši pomoc a za vaše modlitby. Potřebujeme Boží požehnání a pomoc od vás. Bůh vám žehnej všem.


Váš starý přítel v Kristu Pánu J. Med SDB

Dopis z prosince 2007

Drazí přátelé ve vlasti!
 
 
Čas plyne jako řeka do moře a čas se nezastaví. Je dobré se zastavit a uvědomit si, že naše životní cesta se ukončí a budeme dávat Pánu Bohu účet ze svého života. Mám před sebou obrázek života každého z nás: Učitel dal svým žákům za úkol namalovat západ slunce, jak to vypadalo ten den. Když se vrátil, zastavil se u jednoho žáka a zjistil, že ten mladík už skoro skončil malovat šindelovou střechu stodoly, kterou měl před sebou. A slunce už zapadalo za obzor. Měl dělat obraz večerní oblohy a okrášlil střechu stodoly. Bůh nám dal celý život, abychom z něj udělali něco krásného pro Jeho slávu. A my se ztratíme v maličkostech, které nás zaměstnaly. Vynecháme někdy TO HLAVNÍ! Pamatuji si: bylo mi dvanáct let, když jednou večer mne překvapila moje dobrá maminka, když jsem sledoval západ slunce. To byla krása. Snil jsem. Řekla mi: „Jendo, co bys chtěl dělat v životě?“ Nevěděl jsem, co odpovědět, ale ona naléhala, abych jí to řekl. Už jako kluk jsem se zabýval četbou o Africe a Číně nebo divokou Amerikou. A tak jsem vyhrkl: „Chtěl bych jít do misií“. To byl snad počátek mého povolání. To zůstalo v mém podvědomí. A aminka a tatínek mne poslali do Fryštáku u Holešova, který končil v noviciátě ve svatém Benadiku. V roce 1935 mi dovolili jít do Indie. Vidíte, že to byla maminka, která zařídila moje salesiánské a misionářské povolání. Nikdy jsem toho nelitoval. Pracoval jsem v Jižní Indii 6 7 Sudán 35 let, potom jako magister noviců v Shillongu a pak 37 roků zde v Manipuru. Nemám moc schpností, ale s pomocí Boží a s vaší dobrotou se něco udělalo a více než 900 dětí se z Vaší podpory připravuje na život. To je opravdu Vaše zásluha a Bůh je vděčný a bohatý, dává nám všechno a ještě nám platí za to, co děláme. Co se mne týče, mám všechno co potřebuju a také lékaře. On se snaží nalézt moji nemoc a nalezl jenom VĚK. Bůh vám žehnej. Pokračujte pomáhat těm, co budou pokračovat v mojí práci, aby se to nezastavilo. Ještě se nevzdávám, ale chtěl bych zajistit pomoc pro naše děti. Jak se Panna Maria starala o svého Božského Syna, my se také staráme s vaší pomocí o tyto děti. Pro ty pracujeme. Radujme se v Pánu. Bůh vám žehnej Váš v Kristu Pánu Jan Med SDB A PS rukou: Drahý pane Kopečný, posílám Vám a celému CSI svůj srdečný a vděčný pozdrav. Potřebujem modlitbu všech a také pomoc ze všech stran pro naši divokou část Indie. Vím, že na nás nezapomínáte. Bůh vám žehnej! JM

Dopis z října 2007

Drazí přátelé,

zase se ozývám, aby si naši dobrodinci nemysleli, že jsem to vzdal. Starý voják nerad opouští své pole. Vždyť i ve starším věku se musíme snažit sloužit na vinici Páně v té části světa, která nám byla svěřena. Jen 19 let jsem zůstal ve vlasti, pak 30 let v jižní Indi, 5 let v Šilaungu v Asámu a teď 37 let na severovýchodě, kde se snažím dodělat svou práci. Díky Bohu, něco se udělalo. V madráské provincii jsem měl za úkol připravit dělníky na práci, potom v Šilaungu jako magister znovu a konečně zde na misiích. Dobrý Bůh byl se mnou. Vždyť je to OTEC. On nás posílá na práci, podporuje nás a je s námi. Jen musíme spolupracovat a konat Jeho vůli. I když naše síly jsou chabé, nevadí. Vždyť je to Jeho práce a Indie je teď v salesiánském světě nejplodnější na naše povolání a tak posíláme do světa, do jiných krajin, pracovníky, kde je potřeba. Já jsem přišel do Indie náhodou, ale nelituji toho i když jsem musel opustit svou vždycky drahou vlast. A ta mne ještě podporuje tak, že mimo jiné mohu podporovat kolem 900 dětí. Také s muzikou, kterou Češi mají v krvi, jsem je obohatil. Vedle malých náboženských publikací máme nových 15 000 kancionálů. Už jsme vytiskli více než sto tisíc zpěvníků a teď poslední. Chvála Bohu a díky naší dobré Matce Marii. Zdravím vás a všechny vaše spolupracovníky a dobrodince. Každý máme svůj úkol na světě, aby se trochu posvětil. Prosím o modlitbu a doufám, že budete pokračovat v pomoci našim dětem. Bůh budiž s vámi.

Váš v Srdci Páně Jan Med, SDB

Dopis z května 2007

Drazí přátelé,

skončili jsme krásné Velikonoční svátky a začínáme zase nový školní rok. Rád bych Vám poděkoval za Vaši lásku a dobrotu, která mě posiluje. Pracoval jsem na vinici Páně už dlouhý čas a vždycky jsem cítil Vaši lásku a spolupráci a modlitbu.

Vzpomínám si, když mi bylo asi třicet let, udělali mě ředitelem v jižní Indii. Bylo to v roce 1946. Naši spolubratří z Itálie a Německa skončili v koncentračních táborech a bylo nás jenom hrstka Evropanů a mladých Indů. Nestačili jsme na práci. A tak naše budoucnost byla nejistá. Jistě to bylo vnuknutí boží, že se náš mladý inspektor Carreno (Španěl) rozhodl začít to, co si nikdo netroufal. Založil v Tirupattur ústav jako aspirantát pro úplně malé chlapce a tam mě poslal jako ředitele, i když jsem neměl žádný titul. Teď je to samostatná privátní universita. Staří, ti všichni pochybovali, ale ten odvážný krok se ukázal jako jediné možné východisko. Celá naše salesiánská společnost si to přisvojila a Indie má nyní nejvíce salesiánů na světě a máme teď více noviců, než celá Evropa.

A co děláme zde v Manipúru. Je to malý státeček Indie, ale práce je dost. Snažíme se šířit Slovo Boží a upevňovat základy ve školách a na misiích. Potřebujeme Vaši pomoc a zvláště modlitbu, aby se Boží království uskutečnilo i zde. Rád bych se přijel na Vás podívat, ale jednadevadesátiletý stařec musí být rád, že žije, a zůstat doma a připravit se jít DOMŮ. Díky a přání všeho dobrého Vám všem. Modlím se za Vás. Prosím také o modlitbu. Bůh budiž s Vámi

Váš v Kristu Pánu J. Med SDB

Otec Jan Med, český misionář v Indii. CSI  

Vánoční pozdrav otce Jana Meda

Drazí přátelé!

Posílám své přání dobrodincům ve světě, a tak bych rád pozdravil i Vás a ujistil Vás, že se za Vás modlím a přeji Vám štědré Boží požehnání a pomoc naší dobré Panny Marie na tuto adventní sezónu a na radostné svátky vánoční.

Přestože jsem zde již takovou dobu, nikdy jsem nezapomněl na svou vlast, která později byla tak těžce postižena, když Hitler a ještě horší komunismus řádili ve vlasti. Radoval jsem se, když se všechno trochu uklidnilo, ale vím, co Vás to bude stát práce, aby se i z kamenolomu udělal nový Betlém, který ukáže cestu k Bohu.

Modlím se za Vás a za celou vlast a celý svět, který je celý porouchaný, protože zapomněl, že bez Boha a jeho lásky všechny vymyšlenosti lidské, i ty nejlepší, nám nemohou zajistit ráj na zemi. Prosím také o modlitbu a vzpomeňte si na tohoto ztraceného Čecha, který se cítí skoro na konci, ale nevzdává se a doufá, že ještě něco zmůže. Panna Maria je a bude s námi. Pozdravuji všechny. Buďte věrni naší křesťanské tradici. Sbohem.

Váš, v Srdci Páně vděčný,

Jan Med

Salesiánský kněz a misionář Jan Med mezi lidmi, kde působí. CSI  

Dopis P. Jana Meda z konce října 2006

Drazí přátelé,

už se přibližujeme ke konci tohoto roku, který nám přinesl tolik milostí, radostí a potíží. Za všechno děkujeme Pánu Bohu a přirozeně se připravujeme na budoucí rok.

S Vaší pomocí jsem mohl přispět na výchovu 800 dětí ve vesnicích. Jsou to kapky, ale kapky vytvářejí jezero a pozvednou chudé na vyšší úroveň. A přitom přilnou k Pánu Bohu, když vidí jeho lásku. Zase bych Vás poprosil, abyste pokračovali v pomoci našim dětem. Moc se udělalo, ale ještě více se musí udělat. Bůh Vám to zaplatí mnohonásobně.

Co se týče našeho manipurského státu, je ještě nedozrálý, i když dostali diplomy a doktoráty. Tak skupiny sní, že dostanou suverénní stát. Ale to je nemožné. Jsou roztroušeny mezi jinými kmeny, mají jen zemědělství, bez průmyslu, takže z toho nemohou vytvořit jednu národnost. Konečně se musely spokojit s jakousi samosprávou. Řekli byste, proč ne úplnou samostatnost? Ale komu? Dejte nezkušeným, mezi sebou nesvorným skupinám svobodu dělat si co chtějí. To by byla válka všech proti všem. Musíme si zvyknout spolupracovat a starat se o všechny, jak to učí náš dobrý Spasitel. Pomalu se to uklidňuje, ale musíme se modlit a vysvětlovat. Bůh pomůže.

Dostávám Váš Katolický týdeník a také Nový domov z Kanady, a tak vím něco o Vás a modlím se, aby nám Panna Maria ukázala tu jedinou Cestu k míru – Krista Pána, bez něhož je celá civilizace jenom chimérou, která za sebou nechá jen temnotu. Bůh budiž s Vámi. Díky za všechno. Váš v Srdci Páně

J. Med SDB

Dopis P. Jana Meda z konce srpna 2006

Moji drazí přátelé ve vlasti,

přijměte můj srdečný pozdrav a přání všeho dobrého na prázdniny a také pro nový školní rok. Jsem rád, že Vám mohu oznámit, že jsem s Vaší pomocí mohl podporovat více než 700 mladých studentů, chlapců a děvčat ve školách každého druhu, a tak všichni udělali pěkný krok ve svém životě.

Pomalu se buduje lepší společnost a také Království Boží se zakotvuje v naší společnosti. To přeji také Vám a všem lidem dobré vůle, jak to zpívaly pluky andělů v Betlémě. Celý svět se snaží pozvednout se na vyšší úroveň, ale chudých vždycky přibývá. V Indii žije ještě skoro třetina obyvatelstva pod přijatelnou úrovní. Ale moc se udělalo, i když více se ještě musí udělat. S úzkostí sleduji, jak se i Vy potýkáte s ateistickým komunismem, který je napohled tak přitažlivý, ale neuskutečnitelný, protože bez Boha se nic nevydaří. Bůh tam chybí a ten Ho odmítá, nebo ignoruje.

Zde máme jiné problémy. Všechny skupiny, i ty nejmenší, by se rády osvobodily, aby našly ráj na zemi co nejdříve. Mládež zapomíná, že zlato nemůže nasytit duši a najít štěstí. Ale pohled na svět není zoufalý. Boží láska má své cesty a nespěchá. Má své cesty, ale vždycky sleduje svůj cíl. Stačí sledovat Starý zákon a musíme usilovat o nový, dokonalý Zákon a vykonávat na světě Boží vůli. On nás vytáhne z naší beznadějnosti. Musíme se modlit a sledovat i úzkou stezku, kterou nám Kristus Pán ukázal.

Co se mne týče, jsem šťastný, když vidím, že se už udělal pěkný krok. Z ničeho jsme se začali starat o dorost a teď už máme 10 provincií v Indii a práce se očividně rozrůstá. Děkujeme Vám za Vaši pomoc a lásku, kterou jsme vždycky cítili. Modlím se za Vaše rodiny, zvláště za děti, aby se připravily na šťastný křesťanský život. Panna Maria bude s Vámi a co děláte, bude Vám napočítáno od Pána Boha. Ale modlete se také za nás. Zůstávám Váš v Srdci Páně.

J. Med SDB

Děti Manipuru CSI  

Dopis P. Jana Meda z konce června 2006

Drazí přátelé ve vlasti,

již je načase, abych vám napsal. Někteří si myslí, že jsem se již „odstěhoval“ z tohoto světa. Ale to ne. Strávil jsem v nemocnici téměř měsíc a už jsem zase doma a pokračuji v práci jako dříve, i když se šetřím.

Nepřestávám děkovat pánu Bohu, že mě poslal do Indie, kde jsem mohl s pomocí Boží a s Vaší spoluprací něco udělat. Od roku 1935 jsem strávil 35 let v jižní Indii, nejdříve jako klerik, a po svém vysvěcení na kněze v roce 1943 jsem se věnoval formaci našeho salesiánského personálu. Potom jsem pokračoval tři roky v Šilaungu (město ve státě Méghálaj v severovýchodní Indii; sousedí s Manipurem – pozn. PM). Byl jsem učiněn inspektorem a hned potom magistrem noviců. V roce 1970 jsem podal žádost, abych se mohl věnovat misijní práci, kde jsem dodneška. Už 36 let. Bylo již učiněno mnoho, ale ještě víc zůstává stále na našich nástupcích.

Děkuji Pánu Bohu za všechno, co se mohlo vykonat s Vaší pomocí v těchto letech. Zvláště Vám děkuji. Je dobré si uvědomit, jak se mnoho chudých dětí mohlo pozvednout. Zde v hlavním městě státu Manipur (Imphál – pozn. PM) máme tři střední školy a také 40 takzvaných vzdělávacích center (Literacy Centres), které připravují chudé děti na „muka“ normální školy. Předkládám Vám jen přibližná čísla z posledních pěti měsíců. Mám v seznamu 713 dětí v našich obecných a středních školách. To stojí měsíčně kolem 100 000 rupií (asi 50 000 Kč). Neznamená to, že by rodiče museli věnovat celý plat, ale představuje to značnou částku, kterou buď rodina, nebo škola musí uhradit. Mimo to jsem dal část na univerzitní kolej v Maramu, kde tento rok již máme vedle ostatních aktivit pro místní kmeny také plné bakalářské studium (B. A. a B. Sc.). Tak se i naše Česká republika přičiňuje přinést světlo lidské a křesťanskou výchovu na tento konec světa. Já jenom pomáhám a povzbuzuji, ale nebylo by to možné bez Vaší pomoci. Bůh Vám za to bude žehnat.

A nemusíte si myslet, že i když zde nebudu, práce se zastaví. Boží království musí růst. Od roku 1922, kdy naši první misionáři našli v celé ásámské oblasti jenom nějakých 3000 katolíků, máme teď 15 diecézí. Byli jsme předchůdci tohoto hnutí na jihu, v Tamilnádu, Ándhrapradéši a zde na severovýchodě. V mém věku již mohu pouze povzbuzovat, podporovat a pomáhat této práci. Potřebujeme otevřít dětská srdce obecnému vzdělání a křesťanským ideálům. Ale musíme spolupracovat, nikoliv se jen dívat a kritizovat. Mám už nyní pomocníka, který se bude starat o moji práci a bude v ní pokračovat. Jenom prosím, pomáhejte mu. Já se nevzdávám, ale čas musí přijít. Ať je Bůh s Vámi a ať Vás Panna Maria doprovází ve Vašem životě.

Pozdrav Vám všem a přání všeho dobrého od Pána. Váš v Srdci Páně.

J. Med SDB